Útěk z domova
Dnes se naše kotě rozhodlo zažít dobrodružství - odešlo samo na výlet.
Dnes ráno jsem si užívala poslední den volna po Vánocích. Byla jsem rozhodnutá spát jak nejdýl to půjde a poslední den před prací si náležitě užít bez zbytečných stresů. To se ovšem nedalo říci o Martinovi a našem spolubydlícím. Oba brzy ráno vstávali - museli do školy odevzdávat nějaké práce a na zkoušku.
Mercy celá nedočkavá snídaně vstávala s klukama, a i když od nich žádané jídlo nedostala, rozhodla se že ona tak zlá nebude a tajně je doprovodí na společnou bytovkovou chodbu mimo byt. Jenže si chudinka neuvědomila, že když bude tajná, tak ji už zpět do bytu nikdo nedoprovodí..
Já si mezitím v klidu spala a čekala až se Martin vrátí, že pak využijeme hezké počasí a půjdeme se trochu projít. Toho že se Mercy nevrátila ke mně do pokoje, jsem si samoždřejmě všimla, ale myslela jsem, že je vedle v pokoji s naší druhou spolubydlící, chodí tam poměrně často.
O pár hodin později už jsem byla připravená jít na procházku, Martin už byl ze školy taky dávno zpátky. Když už jsme skoro opouštěli byt, Martin se ještě rozhodl, zkontrolovat, zda Mercy je opravdu vedle v pokoji. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že tam není..
V ten okamžik vypukl doslova chaos. Všichni čtyři, jak v bytě bydlíme, jsme začali prohledávat byt, pak skříně, jestli jsme ji náhodou do některé nezavřeli, nakonec jsme i koukali ze všech oken, jestli Mercy nevypadla dolů (přestože, nikdy neotvíráme okna úplně).
Pak už jsem vyběhla ven z bytu na společnou chodbu. Prošla jsem všechny patra, jestli tam někde není schovaná, ale nebyla.. Poslední možnost byla, že Mercy vyběhla ven, ale kdyby se to stalo, už bychom ji asi nikdy nenašli. Na to je venku moc velký hluk, moc lidí, psů, aut, šalin,.. Tak jsme s Martinem začali prohledávat okolí paneláku. Já šla jedním směrem, Martin druhým..
Po kotěti ani stopa. Obešla jsem skoro celý panelák a nic..
Za chvíli na mě mával Martin, ať jdu za ním. Usmíval se, tak asi Mercy našel. Když jsem přišla k němu, zjistila jsem, že kotě nemá, ale asi ví, kde je. Prohlížel místa vzdálené asi metr od našeho paneláku, takže chodil lidem z přízemí přímo pod okny. A jedné paní se to nelíbilo, tak ho hned okřikla a patřičně ho upozornila, že jestli hned neodejde, zavolá policii. Když se mu povedlo paní vysvětlit, že není žádný zloděj, ale hledá černé asi půlroční kotě, paní hned změkla. Nakonec se ještě ukázalo, že paní je z našeho vchodu a že naší Mercy viděla. Respektive byla k ní ráno přinesena jinou paní, která bydlí dvě patra nad námi. Tato paní taky chová kočku a bydlí na stejném místě jako my, jen o dvě patra výš. A Mercy se k ní dobývala, myslíc si, že jde domů. No a paní z dvoupater nad námi, si myslela, že je to koťátko té paní, co chtěla volat policii , tak jí Mercy donesla. Ale když zjistila, že nenašla správnou majitelku odešla s tím, že Mercy pustí do chodby, že ji snad ten pravý majitel najde.
Tak tedy máme jasnou stopu, buď Mercy běhá někde po chodbě mezi patrama nebo je u paní bydlící o dvě patra výš než my. S Martinem jsme tedy šli do našeho vchodu, a pečlivě prozkoumávali každé patro, hezky od spoda nahoru. Mercy jsme objevili právě ty dvě patra nad naším bytem ukrytou za květinami. Když nás uviděla ztuhla ještě víc, dělala, že tam nejsme, byla úplně strnulá. Asi se chudinka hrozně bála. Až když jsem ji chytla do ruk, poznala, kdo jsem a byla spokojená. A když jsme otevřeli dveře našeho bytu, pelášila jak drak, aby byla co nejdříve daleko od panelákové chodby.
Musím se přiznat, že se mi ulevilo. Už jsem se bála, že Mercy bude sama samotinká někde venku bojovat o svůj mladičký živůtek..
K večeru jsme ještě přemýšleli, jak poděkovat té paní ze zdola, že nám poradila, kde Mercy najít. Nakonec Martin vzal čokoládu a šel za ní. Ale poděkování nedopadlo podle našich představ . Martin se místo toho, aby přišel bez čokolády, vrátil s čokoládou a ještě navrh s pytlem steliva do záchodku. Paní prý dříve chovala taky kočku, ale už ji nemá a stelivo jí zbylo.. Dobří lidi ještě nevymřeli..